Historie:

První zmínky o dolování železné rudy v osadě Hraničná pocházejí z roku 1859, kdy už se hovoří o rozsáhlé těžbě.Samotné zahájení dobývacích prací proběhlo pravděpodobně v roce 1854. Důvodem zahájení těžby byl překotný rozmach železářského průmyslu, kdy vysoká poptávka po oceli dala vzniknout novým dolům a železárnám po celém území Slezska. Těženými minerály byly rudy železa magnetit a hematit, které tvoří bohaté polohy uložené v mramorech na styku parahornin amfibolitu a parararul.

Největšího rozmachu dosáhlo dobývání v 60. letech 19.století, kdy se roční těžba pohybovala okolo 10 000t rudy dodané do železáren rakousko-uherského mocnářství. Na toto krátké období navázala počátkem roku 1874 nastupující krize, jejímž důsledkem bylo uzavírání dolů a hutí. Těžba na ložisku v Hraničné sporadicky pokračovala do roku 1904, ovšem stěžejní náplní horníků bylo udržování podzemí, zejména obnova dřevěné výztuže.

Ložisko bylo postupně otevřeno jámami Eduard, Oskar a Karolina a bezejmennou štolu, která sloužila jak k dopravě rubaniny z dolu tak i pro odvádění vod z prostoru dolu.

Vlastníky dolu byli v této době opavská firma Tlach – Kail, později dědička po Jul. KailoviRudziňská, která práva k dolu prodala okolo roku 1890 jednomu z největších pruských šlechticů, knížeti Henckelemu z Donnersmarku, který se pak zapříčinil o krátkodobý výrazný rozmach.

Po 2. světové válce bylo ložisko nově prozkoumáno a v roce 1960 předáno k těžbě národnímu podniku Rudné doly Jeseník. Světlý profil štoly byl rozšířen na 2,2 x 2,2 m. S povrchem bylo podzemí dolu nově propojeno komíny K1, jehož ústí bylo osazeno ventilátorem, K5, který sloužil jako útěková cesta a K16. Moderními dobývacími metodami bylo za celkovou dobu exploatace, tedy do roku 1967 vytěženo 173022t železné rudy. Pro své znečištění nebyla ruda vhodná k hutnění a byla využívána pro úpravu uhlí v těžkokapalinových prádlech v ostravsko-karvinském revíru. Na místní úpravně se zpracovávaly i rudy z jiných ložisek (Vlastějovice, Budeč, Měděnec, KrivojRog – Ukrajina). Závod v té době zaměstnával 108 pracovníků, z to 41 v dole. Nedotěžené bilanční zásoby byly navrženy k odepsání, vytěženo bylo cca 60%. Byl vypracován plán likvidace a v roce 1968 bylo ústí štoly uzavřeno plnou železobetonovou zdí.

V roce 2014 převzal podzemí dolu spolek Rychlebská báňsko-historická, z.s. Od roku 2016 – 2018 probíhaly v podzemí sanační a rekonstrukční práce, které zajistily bezpečnost v části dolu pro prohlídky veřejnosti. Zpřístupněny jsou prostory hlavní chodby, sledné chodby procházející ložiskem, nebo také strojovny těžního stroje slepé jámy.

Geologie:

Lokalita dolu Hraničná náleží k oblasti pokračování Sudetské série, která na našem území tvoří mohutné komplexy metamorfovaných hornin a eruptiv (ruly, svory, kvarcity, amfibolity, vápence aj.) Ložisko železných rud se počítá k Seitendorfské sérii západní části této Sudetské oblasti. Rudnousložkou je poměrně čistý magnetit, který tvoří na styku pararul, amfibolitů a vápenců deskovitá tělesa. Jeho původ se vykládá zpravidla jako metasomatický. Ložisková poloha tvoří rameno antiklinály, jejíž vrchol byl v minulosti erodován oddenudován.

Mineralogie

Nerosty popsané T.Kruťou, B. Fojtem a J. Skácelem, které lze v našem dole nalézt: Aktinolit, allanit, amazonit, amfibol, andalusit, apatit, biotit, cerusit, covelín, diopsit, epidot, flogopit, fluorit, franklinit, gahnit, galenit, grafit, granát, hematit, hercynit, hessonit, chalkopyrit, chlorit, ilmenit, kalcit, klinozoisit, křemen, kyanit, limonit, magnetit, malachit, markazit, martit, mastek, molybdenit, muskovit, pleonast, pyrhotin, pyrit, sádrovec, sfalerit, sillimanit, spinel, staurolit, titanit, thremolit, turmalín (skoryl) a záhněda

Kontakt

Rychlebská báňsko-historická, z.s.

Potápění: Honza Pokorný +420 777 666 941 | rbhos@seznam.cz

Důl: Vladimír Vranka +420 723 709 226 | minedivingcz@gmail.com

Vzájemně se zastupujeme. Č.ú: Raiffeisen Bank 87778202/5500